Ouran High School Host Club
A je to tady! Váš oblíbený, úžasný, roztomilý, sladký a nechutně puberťácký Ouran. Ouran High School Host Club patří definitivně mezi ty nejpraštěnější rabukome (romantické komedie) a zároveň mezi ta nejgeniálnější anime, která můžete na seznamech japonských kreslených seriálů objevit. Je to 26-dílné anime zpracované na motivy mangy vydané v roce 2003 autorkou se jménem Hatori Bisco.
Musím předem upozornit, že toto anime rozhodně nemá žádný děj. Pokud čekáte nějaké zápletky či skutečná dobrodružství, hledejte jinde. Nicméně to ani zdaleka neznamená, že by Ouran byl nudný. Naopak. Hned při první scéně se budete řezat smíchy a na konci prvního dílu se válet na zemi. Na konci toho posledního už od smíchu nebudete moct pořádně dýchat. Tedy pokud vám nevadí občasný rámeček z růží, spousta růžové barvy, sladké medové hlásky (i když tady se najde jedna výjimka, která vám rozhodně vezme dech), anime plné transvestitů, poťouchlé charaktery, narážky na homosexualitu, humor založený na něčích slabinách nebo mírně úchylné žertíky. To všechno tady můžete najít stejně jako vynikající mírně filosofický podkres (pokud se tomu tak dá ovšem říkat) a poměrně silné vztahy mezi jednotlivými postavami. A o čem že vlastně Ouran High School Host Club je? Začneme troškou teorie...
Co je to Ouran?Ouran je jméno jisté japonské školy pro občany z extrémně bohatých rodin, případně extrémně inteligentní a vzdělané občany, kteří byli schopni obstát u zkoušek. Víceméně se podobá paláci a každá učebna je jako sál s křišťálovou podlahou a stoly z mahagonového dřeva. Když se podíváte pořádně, některé části budov tvořících školní komplex vám mohou připomínat evropské novogotické stavby, především ty londýnské. Celá škola je jak zevnitř tak zvenčí stylizována spíše do evropských směrů, a to hlavně těch raně novověkých. Dokonce i školní uniformy jsou nanejvýš noblesní a načančané. Dámy vypadají jako hromada princezen a páni nosí pěkně nažehlené uniformy s frakem. Studenti se chovají naprosto přesně podle jakési "palácové etikety" a velmi zvysoka pohlížejí na ty, kteří jsou díky svému nepříliš značnému bohatství postaveni o nějakou tu třídu níž.
Host Club?Jistě jste si položili otázku, co je to vlastně ten Host Club. Je to takzvaný Hostitelský klub, místo, kam se ubírají dámy, když touží po příjemných chvílích strávených s příjemným mužem. Mohlo by to působit jako jakýsi opak nevěstince, nicméně jak už to v Ouranu bývá, i zde je všechno velmi nóbl, takže i tyto aktivity probíhají velmi umírněně a přesně podle bontonu. Žádné nechutnosti.
Dívčí akademie svaté Lobelie
Tato akademie je velkým rivalem Ouranu. Jejich taneční soubor závidí Host Clubu jejich oblíbenost a neustále se s nimi pře, mimo jiné i o největší poklad Ouranu, velmi pohledného chlapce s podezřele dívčími rysy a obrovskýma očima, který v klubu pracuje, aby splatil jistý dluh.
A teď se určitě ptáte, jak je možné, že nějaký student z tak bohaté a prestižní školy jako je Ouran může vůbec něco dlužit, když se tu všichni topí v pěnězích. Samozřejmě, jak jinak by to vůbec mohlo být, než že příběh bude o jakémsi chudém studentovi, který se díky své inteligenci dopracoval až mezi ty bohaté a teď se s tím musí nějak srovnat. Jeho jméno je Fujioka Haruhi a nemá ani na to, aby si koupil vlastní uniformu. Kafe si kupuje zásadně v supermarketu a ještě k tomu instantní a pokud možno to nejlevnější a bydlí v malém bytečku se svým otcem. Jednoho krásného dne, když se snaží najít si ve škole nějaké klidné a pěkné místečko, kde by se mohl v tichosti učit, narazí na nepoužívanou hudební učebnu. Avšak když otevře dveře této tajemné místnosti, přivítá ho spousta překrásných hochů s nádhernýma očima, vkusně upravenými vlasy a prostě celkově líbivým vzhledem.Haruhi totiž skončil přímo v sídle Host Clubu. Než ale dokázal vycouvat ze dveří, jakýsi hlavní představitel Host Clubu, Suou Tamaki, mu zablokoval cestu a Haruhi omylem shodil jednu opravdu cennou vázu. No a samozřejmě si nemohl dovolit ji zaplatit. Takže, přirozeně, byl donucen strávit spoustu svého času v prostorách této místnosti s klubem, u kterého si svůj dluh odpracovával. Když ale náhodou zahlédl někdo jeho tvář bez těch směšných kulatých brýlí, zjistilo se, že se náš mladý intelektuál svým vzhledem bez problému vyrovná komukoliv jinému v klubu. A už z něj byl plnohodnotný a (téměř) kvalifikovaný člen klubu. Jenže jak se tak sběhly okolnosti, náhle se zjistilo, že Haruhi není jako ostatní. Liší se totiž jednou opravdu významnou věcí...
Celé anime je konstruováno tak, že téměř nevadí, když si ho pustíte od půlky (což já osobně dělám velice ráda). Je jednoduché (možná až příliš...) a epizodické, jedna záležitost se nikdy netáhne více než dva díly. Pojednává většinou o příhodách klubu, leckdy i o těch úplně všedních, ale postavených do takového světla, že se i z přihlížení ochutnávce instantního kafe či obyčejnému nakupování v supermarketu můžete umlátit smíchy. Když k tomu ještě přidáme naprosto úžasné, jedinečné a opravdu vtipné charaktery, máme z toho téměř smrtící kombinaci. Kromě toho, když se dopracujete až ke konci, nedejbože když si náhodou pustíte sérii podruhé, zjistíte, že na pozadí se velmi najde i nějaká ta hlubší myšlenka, které si zpočátku sotva všimnete.Věcí, která má přitahnout divákovu pozornost na první pohled, je animace. Opravdu krásná a skutečně líbivá, možná až přehnaně líbivá. Taky bych asi měla zmínit, že toto anime je skutečně plné slaďoučkých bishonenků, velkých očí, zářivých úsměvů a opravdu štíhlých atletických postav. A když si doplníme růžičkové rámečky, spoustu růžové barvy, hlasy sladké jako med a neuvěřitelně předpisové chování postav, vyjde nám Ouran se všemi svými klady a zápory.
Po zvukové stránce je anime také vyřešeno opravdu mistrně. K palácovému prostředí je přidaný především klavírní doprovod laděný do odpočinkových durových tónů, občas zazní smyčce, někdy příběh doprovází i mocná orchestrální hudba. Nicméně i poprockový opening Sakura Kiss stojí za zmínku, protože je to právě ta věc, která mě do série uvedla a dostala mě přesně do té nálady, která vystihuje Ouran. Tady musím zmínit, že Ouran je víceméně po celou dobu stejně laděný, jeho styl zůstává nezměněn a nesnaží si na nic hrát. Prostě se chce akorát zasmát nad věcmi, nad kterými by vás to sice ani nenapadlo, ale vlastně si nakonec říkáte, že pousmát se jim není zas až tak špatný nápad.Celkově bych anime hodnotila opravdu dobře. Má sice své chybičky, je opravdu praštěné, leckdy nedává smysl a zamotá vám hlavu, je tam spousta přeslazených nebo příliš dojemných scén, ale já jsem si ho užila, jak jsem mohla. Doporučuji.
Ještě malý dodatek nakonec. Našeho elitního intelektuálního studenta Haruhiho dabovala japonská zpěvačka jménem Sakamoto Maaya. To je jedna z mých opravdu oblíbených zpěvaček a dabérek a pro vaši představu se opravdu zásadně podílela na soundtracku Wolf's Rain, nazpívala v něm nejméně tři písně a jednou z nich je ending Gravity.
Od : www.chill.sekai.cz


